Jarky blog - jen slova...

2011-11-21T15:13:00.000-08:00

Sny se plní.....

.. vločky,
co padají
z nebe...

...kapky,
co smáčejí
tebe...

...dlaně,
co pohladí,
zahřejí...
sníh,
co tě zebe..
.. ty
já...
dny
noci
sny...
.. hvězdy,
co padají
z nebe...
...svítí
mizí...
sleduješ..?
...tahle je tvoje
tahle je cizí...
...doteky
rtů
kůže
našich těl...
tenkrát si snil
a nesměl
říct
ukázat
vzít
do dlaně,
do rukou,
do srdce
..
mne...

..polib mi,
dotkni se,
pohlaď
a zase sni..

a sny se plní....

......

2011-11-08T15:54:00.000-08:00

zvláštní... je to vždycky tak zvláštní, když vidíš zpětně věci, co se staly.. vidíš je s čistou hlavou.. nezaslepený láskou, nenávistí, zlobou, lhostejností.. prostě jen reálně vidíš...
pamatuješ? já ti to říkal.... já to věděl... to bylo jasný...
ale.... zkušenost je nepřenosná a navíc nebýt toho zlého, nemohl by si pak člověk vážit toho, co přijde.. obyčejných drobností, co se skládají k sobě a teprve tvoří něco, co je tím, co mělo být... jen samostatně to po těch kouscích nebylo vidět.. nebo bylo.. asi ano, bylo.. ale bylo to taky snadné přehlížet..

a já tenkrát psala... křižovatka?? zavři oči a vykroč... kam tě táhne srdce.. a neohlížej se.. na nikoho, na nic.. ten život je tvůj a do cíle můžeš dojít různými cestami...

takže .... JDEME :) a nechte nás jít ....

..................

2011-11-08T15:48:00.000-08:00

...miluju,
když se na mě díváš,
miluju,
když mi opatrně hladíš,
miluju, když vidíš,
co mi těší...
...co mi bolí
miluju, když cítíš
a když dlaní svojí
dotkneš se mojí tváře
miluju, když věřím...
já nesnáším lháře....

.......

2011-11-08T15:44:00.001-08:00

Kolikrát se zamiluješ, tolikrát se změníš....

.............................................................

2011-11-01T15:02:00.000-07:00

...
nelze vlastnit
nelze spoutat
nelze držet..

jen přát si
chtít
doufat
prosit
a mít...

2011-11-01T14:48:00.000-07:00

.. jdu tak, abys nemusel chvátat a stačil mi,
jdu tak, abys nemusel zastavovat a čekat,
jdu tak, abychom šli spolu...

.....

2011-11-01T14:45:00.000-07:00

Nevracej se,
neohlížej,
minulost je pryč,
jdi a nezastavuj,
nečekej..
Ten kdo k tobě patří,
půjde s tebou,
najde tvoji cestu,
setkáte se,
uvidíte..
ten kdo zmizí
tě měl jen minout..

.......

2011-10-31T15:38:00.000-07:00

Nechtěj slyšet pravdu,
když bolí víc jak lež...
nechtěj dotyk rtů,
když pak procitneš,
nechtěj se smát,
když slzami to končí,
nechtěj si hrát
a nechtěj ruku mou,
když slunce jde spát,
a zase mizí tmou
nechtěj mě znát,
když měsíc odchází,
nechtěj říkat slova,
když ti neschází,
nechtěj být mnou,
jsi přece jinačí...
nechtěj být součástí
něčeho, co neznáš
nechtěj být můj
když to pak zas vzdáš.
nechtěj...?
možná jen jednu věc,
chci abys chtěl..
má moje jméno.. láska..

i když ...
chtěj všechno, co chci já...
a věř,
život není sázka...

.................................

2011-10-21T01:07:00.000-07:00

.. dlaně spojené,
pohled do očí,
úsměv,
hlava se zatočí...
jen chvilka
a vím
jen dotek
a vím
jen pohled
a vím
co vidět jsem nechtěla..
nemohla..
nesměla..

slova
co ublíží
zradí
a poníží
neslyším
nevnímám

teď vím
co mám

...

2011-10-21T00:59:00.000-07:00

.. i chyby jsou nutné, protože kdo nedělá chyby, nedělá nic.. každá chyba tě někam posune, na cestě, kterou si myslíš, že jdeš správně se stane třeba jen malou odbočkou a je na tobě, jestli se vrátíš nebo si vyšlapeš trávou jinou cestičku... i když bude ze začátku vypadat proti té původní jako úzká, nevyzkoušená a nejistá... kdo by opustil dálnici kvůli polní cestě? ten kdo se řídí srdcem a ne rozumem..

a jak nedávno někdo napsal... někdy člověk musí zapomenout na člověka na kterém mu záleží, aby mohl přijít člověk, kterému bude záležet na něm... a pak zjistí, že vlastně všechno bylo úplně jinak..

....

2011-07-17T12:20:00.000-07:00

.. zvláštní.. všechno je tak zvláštní.. někdy si člověk myslí, že právě došel, kam chtěl a pak zjistí, že ta cesta je a bude mnohem mnohem delší.. to, co se zdálo být cílem je jen zastávka pro načerpání nových sil... pro rozhodnutí, pro změnu směru..a tím pádem se vlastně všechno mění..

.. všechno je tak trochu zamotané.. přesně tohle mi teď blesklo hlavou.. nevím, jestli zamotané je to správné slovo, ale nic, co se mi kdy stalo se nestalo jen tak a zbytečně..
všechno mělo svůj účel a všechno mi dovedlo k dalšímu poznání.. třeba jen otevřelo oči, třeba jen donutilo se rozhlédnout, třeba jen se zastavit a změnit úhel pohledu..
žádné setkání není náhodné a každá špatná zkušenost přinese naopak něco dobrého.. jen to poznat, jen toho umět využít a jít dál..
.. jen občas pořád čekám na tu ruku..

...

2011-07-16T12:02:00.000-07:00

.. jdu
a nevím kam
čekám...
a nevím nač..
ruku dám
a nechám se vést..
slepá se zdám..
třeba podle hvězd..
vysokou trávou
mokrou od ranní rosy
noční bouřky
deště
nebo slzí..
od smíchu
od pláče,
duha tu mizí..
jsem potichu
křičím
vyslovuji slova
neposloucháš
a někdo cizí
vidí co oči mé
přes víčka zavřené
...

....

2011-07-12T13:33:00.000-07:00

"I cesta je cíl"

.. kdysi dávno jsem si tohle napsala na blog a teď znovu slyšela..
jen nevím, jestli jsou všechny cesty správné a jestli není na některých křižovatkách nutná mapa..

Podej mi ruku a půjdu...

...

ale... nechoď přede mnou, nemusela bych tě následovat, nechoď za mnou, nemusel bys mi stačit.. pojď prostě vedle mě .. a dej mi ruku...

...

2011-07-12T13:29:00.000-07:00

.. jak zrnko písku
na nekonečné pláži,
jak kapka vody
v oceánu slz
jak hvězda
na černém nebi
jak dlaň
ve tvé dlani..
sama si připadám
a přitom
obklopená všemi..

...

2011-07-12T11:04:00.000-07:00

.. jen jeden krok,
možná to vypadá,
že nad propastí..
jen jeden krok
a cesta bude jiná..
jen jeden krok
a ty bojíš se otevřít oči
a šlápnout..
na druhou stranu
do mokré trávy,
na horký kámen,
na zlatý písek
na cestičku plnou kamení..
možná by jen stačilo
zachytit se něčí dlaně
a jít...

...

Anděl..

2011-07-11T12:06:00.001-07:00

Potkala jsem anděla,
stál na kopci v dešti..
bez křídel..
..pohled do nebe
a provazy kapek
na tvář
kterou znám..
Podal mi ruce
a držel v dlaních mé..
já bála se pohnout
a přijít o tu chvíli..
blesky, co křižovaly nebe
osvětlily naše tváře
mlčela jsem,
nechtěla odejít,
nechtěla skončit tu chvíli,
nechtěla být za lháře..
chtěla jen obejmout,
jen držet v náručí,
zmoknout s ním,
odejít
prsty se mi chvěly
a když klouzaly z jeho dlaní
chtěla jsem zachytit tu chvíli
a vědět,
co nedá se o to přijít..
o setkání s andělem
co umí pohladit
pohledem
slovem
očima
a nebem,
kde místo slunce
i blesky jsou..

2011-07-06T10:07:00.000-07:00

.. nemůžeš vlastnit hvězdu,
nemůžeš se dotknout slunce,
nemůžeš spoutat vítr
a nemůžeš zastavit řeku..

ale andělovi můžeš zlomit křídla...

.....

2011-07-06T10:04:00.000-07:00

.. žádné setkání není náhodné a každý člověk, co ti přijde do života ti má něco ukázat..
vím.. vím to.. vím, že to víš i ty..
celý život se skládá z kroků, které na sobě nejsou závislé.. jen tě posouvají dál a dál.. a pak.. přijde křižovatka, přijde jich víc.. a pak najednou je ten jeden malý krok strašně důležitý.. cesta vede vpravo i vlevo.. a ty nevíš, která je ta správná a která tě dovede k tvému snu.. zavři oči, zatoč se a vykroč.. tam kam tě táhne srdce, bez rozumu, bez ohlížení na ostatní..
.. a jestli to byla chyba.. bude další křižovatka a ty silnější o další zkušenost...

.. někdy stačí vteřina a všechno je jinak.. říkej co cítíš, říkej co chceš.. chtěj to slyšet, chtěj to vidět, chtěj to cítit..

.. seděla jsem v trávě a dívala se na hvězdy a říkala si, jestli vidíš ty samé.. jestli koukáš na tu stejnou a jestli cítíš to co já...

...

2011-02-25T14:32:00.000-08:00

...po cestě z písku
po cestě z vloček
potokem slzí
korytem řek
já jdu
s tebou, sama
bez bot
s křídly
nahá
smutná
s úsměvem
s vinnou
ve dne
ve snu..

....

2011-02-25T14:28:00.000-08:00

.. mám zvláštní pocit, že nejde dosáhnout konečné verze vlastního snu.. celou dobu po něčem toužím, chci to.. jdu za tím, čekám, prosím.. a když to mám.. je to málo.. potřebuji víc a jinak.. a potřebuji jít dál..

....

2011-02-19T13:19:00.001-08:00

"Proč to, co je pro někoho důležité, vždycky vidí jen ti ostatní a on ne.."

...

2011-02-19T12:57:00.001-08:00

Deník princezny... klik na další blog...

a zase píšu...
...

2011-02-19T12:15:00.000-08:00

...stříbrnou nití
křídla mám spoutaná
stříbrnou nití
na uzel svázaná...
v dešti a pod peřím
s kapkami schoulená
v bouřce a pod nebem..
duhou jsem

láskou jsem..
jsem sebou
a přitom i tvým snem...
..stříbrnou nití
paprskem měsíčním
stříbrnou nití
křídla mám spoutaná...
v trávě tu sním
a počítám perly rosy
chci být tvým andělem
jak řekl mi kdosi
nejsem tou,
jakou vidí mě lidé
ale takovou
jakou tě vidíš mě ty..
andělem bez křídel
co umí plnit sny..

...

2011-02-19T12:05:00.000-08:00

".. jak snadné je změnit svůj život
jak snadné je otevřít dveře, když od nich máš klíč,
ale jak těžké je odhodlat se,
když nevíš, co za nimi je..
a když slyšíš ze všech stran "to nesmíš"..
někdy stačí jen malý krok a všechno může být jinak..
stačí jen přebrat zodpovědnost za svůj život
a vědět, že to co uděláš, děláš pro to, že chceš,
a že víš, co děláš..
bez ohledu na rady..bez ohledu na jiné..
je to jen tvůj život..
zkušenost je nepřenosná a pokud neuděláš,
co cítíš, že je správné,
do konce života si budeš vyčítat,
žes přišel o něco, co mohlo být štěstí.."

....

2011-02-19T11:55:00.000-08:00

Malou hebkou dlaní
hladíš mou tvář,
když jde na tebe spaní..
schoulená, přitisklá
za ruku držíš se
"maminko, buď tu"..
jsem šťastná, že tě mám,
všechno co bylo,
za tohle stálo..
jen TY.. moje holčička
tvůj úsměv znám,
tvoje slzy, tvoji radost,
i když zlobím se,
ty svádíš mi k hrám..

Miluji Tě Nikolko jako nic na světě.. miluji tě už 5 let a vlastně navíc i těch 9 měsíců, co jsem tě nosila v bříšku..
Krásné narozeniny..

Jsi moje štěstí, jsi můj poklad, jsi moje všechno...

15.2. 2006 byl den, který se nedá zapomenout.. byl to den, kdy se změnil můj život, kdy jsem dostala do rukou tebe a kdy jsem zjistila, jak všechno může být jiné.. pro svět jsem možná jen jeden malý člověk.. ale pro Tebe jsem celý svět...

...

2011-02-04T17:35:00.000-08:00

Vzít jen tak olejové barvy
a kus bílého plátna,
prstem a s kusem fantazie
po plátně
a po tvém těle..
Kreslím a zatajuji dech
po tváři, po hrudi
po nocích
v oblacích
maluji
hladím...
nic o tom všem vlastně nevím
jen barvy, co mám
jsou moje a
ty svádíš mi k hrám..
Barvičky na dlani
otisky na tváři, láska a tvoje sny
je noc, ale spaní
není to, co já chci, noci a dny
maluji
hladím..
Nemluvím
neřeším
maluji
nebo sním..
Barvičky na plátně, na zemi
na těle,
všude kde vidím kus tebe
maluji
hladím..

...

2011-01-13T11:07:00.001-08:00

Pohlaď mi...

Pohlaď mi,

obejmi,

zůstaň tu,

odejdi,

zapomeň,

řekni mi,

nemysli,

jen chvíli sni..

Zahřej

a ochlaď mi,

neřeš to,

jen své sny

nech letět

k nebi..

Miluj mi,

objímej,

polib

a ruku dej..

Pojď se mnou,

nechoď pryč,

jen se směj

a miluj mi..

...

2011-01-04T13:44:00.000-08:00

.. láska není jen slovo..
není jen přelud..
nemizí s prvními kapkami deště
a s padajícími vločkami..
když to nedovolíte..

myslela jsem, že je to jen slovo,
označující stav,
který si přivodíme touhou být s někým..

ale ne...

všichni se rodíme s dírou v srdci a hledáme toho,
kým ji můžeme zaplnit..
pokud přesně nepasuje,
vypadne
a musíte hledat znovu..
do správných dveří správný klíč..
jako dva kousky puzzle
musí zapadat ona a on..

pak můžete říct, co je láska..
až ten druhý přesně vyplní
tu díru a vaše srdce ...
pak už se nikdy nehne..

a pak víte, co je láska...

,,,

2010-12-24T09:58:00.000-08:00

.. a právě padá..
.. hvězda z nebe..
...vločka...
...co studí a zebe..
... padá a roztává na tvojí tváři..

kapky, co stékají,
po skle a po polštáři,
nejsou jen kapkami..
slzami..
vločkami..
vodou..
Na listu ve snáři
jen pár slov,
co smysl nedají
bez hvězdy a v čase,
kdy se sny nezdají..

...

2010-12-24T09:48:00.000-08:00

Pohádkové Vánoce vám všem přeji.. splnění všech tajných snů a tužeb.. ať vám Ježíšek přinese všechny dárky, o kterých sníte a splní i nevyslovená přání.. a jestli se tohle všechno nepovede v tenhle jeden den, tak ještě navíc hodně štěstí do nového roku, ve kterém se ta přání určitě vyplní.. vám všem, stejně jako mně.. stačí si jen správně přát :)

...

2010-12-11T13:39:00.000-08:00

Neptej se..
prosím jen beze slov..
neptej se..
proč jdu bosa
proč v písku
jsou stopy mých nohou
neptej se..
tys zlomil mi moje křídla
a já musím ted´sama
po cestě
kde kamení do chodidel bolí
neptej se..
proč už nelétám
já nejdřív nechtěla
uletět, odejít..
a pak bez křídel
nejde to zpátky vzít..

....

2010-11-10T14:14:00.000-08:00

Zavři oči,
podej ruku,
věř mi přeci,
že všechno není,
takovým
jakým se zdá..
Nemluv
a nedívej,
do ticha
ruku dej,
neboj se,
cesta tam je..
Kamením
slzami
potokem
cestami
půjdu
a ty půjdeš
se mnou..
Slzami
kapkami
větrem
pod hvězdami
cestou
co nevede
rovnou..

....

2010-10-03T14:03:00.000-07:00

Přála jsem si začít iluzi,
chtěla jsem,
aby splnil se mi sen..
A teď, když to mám,
nevím, co s tím..
Iluze na jeden den,
která nemůže se stát realitou..
Co s tím?

2010-09-04T12:51:00.000-07:00

Bojíš se podívat,
do tváře s úsměvem,
tak koukni se do nebe
skrz řasy zmáčené
slzami a deštěm..
Uvidíš jen sebe,
hvězdy, co padají..
v noci, kdy sny se ti
ztrácejí, nezdají..
Bojíš se procitnout
a přitom ten pocit,
neztratíš, není snem,
nespíš a nevnímáš
nocí dnem..
Nic se tu nemění,
láska už nemizí
umí se schovávat
jen není vidět tam,
kde chceš ji mít.
Stačí se podívat,
podívat do nebe
chceš? tak stačí snít
a kapka deště,
co nebolí, nezebe
není vločkou přece
zatím tu nemrzne
a ani nebude
padne ti na tvář,
přistane na tebe
jak voda v řece
zmizí pak s proudem,
a z hvězdy zbyde jen zář..
Teplá a příjemná
nemusíš dívat se
skrz řasy smáčené
uvidíš, ucítíš
nemusíš mluvit
a stejně víš,
co chtěla jsem říct...

...

2010-08-30T13:46:00.001-07:00

Zázraky se dějí každý den, jen si to musíme připustit...

...

2010-08-30T13:45:00.000-07:00

Stačí si jen přát,
stačí jen vyslovit své přání
je to tak jednoduché
a najednou věci, co nebyly,
jsou snadno k mání...

Stačí si jen správně přát
a všechno se splní,
neprší.. a přesto
mám kapky v dlani..

Stačilo si jen přát...
Tak kdo ti brání?
Stačí to jen vyslovit
a chtít..
stačí mít přání..

...

2010-08-26T02:29:00.000-07:00

Zapomněla jsem, co znamená mít rád, co znamená milovat..myslím, tak opravdu z lásky.. zcela bezpodmínečně.. všechno to nejsou jen slova, i když... na začátku všeho stojí slovo.. kterým se dá ublížit, kterým se dá pohladit.. a i tím hloupým slovem jsem se cítila být zraněná.. slovem, které jsem nepoužila já.. takže všechno znovu a jinak..
Jediný člověk, kterého miluji úplně nejvíc a bez jakýchkoliv podmínek, je Nikolka.. tahle láska nejde zničit nikdy, ničím a nijak.. a s tím se dá žít...

...

2010-08-23T13:28:00.000-07:00

Neumím povědět,
neumím zakřičet,
pravdu,
co tebe, mne
opravdu bolí..
Neumím pošeptat,
neumím zavolat,
slova,
co samotná,
otevřou cestu cest,
jako to v knize mé,
opravdu napsáno stojí...
Bojím se promluvit,
bojím se otevřít,
listuji po stránkách,
a pak najednou..
jedna tu chybí..

...

2010-08-17T13:24:00.000-07:00

Slova, co šeptají,
kluci, co nevědí,
že láska je němá..
Slova, co po větru,
vzlétají k oblakům,
pletou se do ticha,
pravdě i tajným snům,
slova, co neumíš
zakřičet do ucha,
možná, že smí se to,
nahlas to vyslovit,
nahlas to vykřičet,
možná se nemá...
Pak možná není cit,
to co se volá...

...

2010-08-17T13:07:00.000-07:00

Slíbil jsi..
Prosil jsi..
Mě, sebe, anděly..
Nebyl jsi sám..
Já vím,
já znám
touhu tvou, lásku tvou..
Jsi samý flám,
jen abys nemusel

pravdu říct..
Dnem i tmou
já nechápu,
asi sním
možná spím..
Naděje si dělám
a přitom
já jsem sama, ty jsi sám
a já ten důvod asi znám
a o to víc to bolí..

...

2010-08-12T06:49:00.000-07:00

Vrátila jsem se.. ke psaní, ke slovům, k básním.. popravdě, chybělo mi to.. sice jsem nahradila slova fotkami, ale i tak.. pořád mám co říct, někdy je to k pláči, někdy k smíchu... tak třeba se to tu začně zase pomalu plnit, až někdy nakouknete..

jen škoda,
že nejde vrátit čas..
ale nebýt tebe,
nebylo ani nás..

čas se ale nikdy nevrací,
jen v srdci zůstane každý okamžik,
bolest se nikdy neztrácí
a ze smíchu se stane vzlyk..

...

2009-07-10T02:40:00.001-07:00

Kapky...

Kapka,

co stéká tu

pomalu po okně

umí i švihnout po tváři,

když hnaná větrem

chce schovat se do trávy,

kde jako slza zazáří..

A slunce, co umí

vysušit kapky na květech,

když stvoly se k sobě skloní

a rosa skápne dolů,

už zase zapadá..

Jak slzy po letech

kdo tomu nerozumí,

pláče tu nebe

a prostě prší,

promáčí květy, trávu i tebe

a moje slzy

ty nikdy neusuší..

Prstem chci setřít

tu maličkou kapičku na tváří

co zanechala lesklou stopu

než zmizela zas v trávě,

nepláču, jen prší, ty lháři,

začalo právě..

Něco kape z nebe

něco z mých očí,

déšť pomalu mizí

a v duze, co tančí mezi kapkami

poznávám sebe

a svět se stejně točí

i když je mi teď cizí…

2009-06-30T11:51:00.002-07:00

Jsou dny,

kdy svítí slunce,

i když proudy vody

z nebe padají..

Jsou dny,

kdy barevná duha

zdá se šedivá

a sny se nezdají..

Jsou dny,

kdy kapky mrznou

a mění se ve vločky,

když vzduchem padají..

Jsou dny,

kdy sama jsem

a ty jsi taky sám

dva z lásky stále se hledají..

...

2009-06-30T11:51:00.001-07:00

Zůstaň tu,

když prší

a potoky kapek

po skle tu stékají..

Zůstaň,

i když slunce vysuší

plochy střech

a slzy se schovají…

Ani strom

co drží ho kořeny v zemi,

nemá tolik sil,

aby z lásky nepadl

a květy potřebují vodu,

ne slzy

a vůbec ne celý Nil…

2009-06-30T11:50:00.001-07:00

Co vím...

Udělat krok

Dopředu

Zpátky

Vrátit rok

Neklidu

Lásky

Bolí

Rozhodnout

Změnit

Sama nemůžu

Nechci

Uklouznu

Po skalách

Po výškách

Nekoukat dolů

Neumím

Sama, spolu

S tebou

Co vím…

2009-06-20T13:11:00.001-07:00

I andělé lžou..

Jsou andělé

co lžou,

květiny,

co uvadnou

ti v dlani,

než řekneš

větu zlou,

slunce se k zemi

skloní..

A mraky oblohou

už zase jdou

a já jen chtěla

slyšet svoje přání,

a chtěla slyšet lásko

moje oslovení,

co najednou už není..

A Ježíšek mi nosí

snad jen rozbitý dárky,

a neřekl mi kdosi,

tvé přání se splní..?

Mám ho vrátit zpátky..

Nejen andělé

tedy lžou..

Tvůj slib

už není..

Ale dárky se nevrací,

stejně jako nejde

vrátit čas,

co na tom sejde,

nebýt tebe,

nebylo ani nás..

2009-06-20T13:10:00.000-07:00

I pohlazení někdy bolí,

dotek ve tmě,

nejsme svoji,

jemnou dlaní,

tolik bolí,

buď u mě,

co se změní,

časem..

Polibek co ubližuje,

nevím co říct,

dej mi ruce svoje,

tak jako dřív..

Slovo, co potěší,

slovo, co ublíží,

nechci to slyšet..

a zase tu čekám..

2009-06-14T11:46:00.003-07:00

Za mnou

Pomalu se snáší k zemi

jako okvětní lístky jabloní

lži,

co nemají důvod

být tady..

A potichu se snáší k zemi

jako chmýří pampelišek

slzy,

co nemají důvod

téct po tvé tváři…

A pomalu klesají

pomalu namáčí

listy v mém snáři..

Pomalu usínám

potichu mizím,

být mezi lháři

neumím,

bolest tu sklízím..

Skrz řasy

přivřených víček

sleduji jak se k zemi snáší

chmýří bílých pampelišek

okvětní plátky kopretin,

na trávu padá rosa,

na zem stín…

Na mě padá pravda,

lež,

na mě padá všechno,

prosím běž..

Za mnou…

2009-06-11T03:28:00.000-07:00

Můj malý anděl

Můj malý anděl,

tenkrát v bouři,

polámal si křídla

zřejmě…

Promáčel se až na kůži,

pak někde v koutku usychal

a úplně zapomněl,

seděl, pak jen zavzdychal,

co vlastně dělat měl..

Pak dlouho snil,

že létá

a nevnímal,

seděl, plakal,

pak zase spal..

Přešla bouřka,

přešel déšť,

křídla už suchá měl,

ale létat snad on zapomněl..

Za tu chvíli pozbyl sil,

neví, kam letět,

kde má být a kde předtím byl..

A já tu cestu nevím..

Poznámky jsem si nepsala…

Neumím jít naproti

v další bouřce a zas sama..

Soška z hlíny

Jsem jako soška
uplácaná z mokré hlíny,
na rukách
obtisky kapradí,
nejsladčí trs
mezi hroznovými víny,
slunce,
co nikdy nezradí...

Umírám touhou,
když mizí stíny,
zalitá
měsíčním svitem stříbrným,
toužím sama
mezi svými,
jen hvězdy to ví
a já to vím..

Jsem jako koryto
prudké řeky,
jež zná svůj směr
a cíl,
jsem chrám
uzamčený navěky,
déšť,
jemuž ubývá čas i sil..

Jsem jako pyramida
zasazená v dunách,
ztracená
navždy v poušti,
s myšlenkami
v mořských vlnách,
když paprsky sluneční
se k zemi spouští...

Jsem...

Závidím...

Závidím dešti..

sílu má

a přitom

po kapkách mizí..

Závidím duhám

barvy,

co nutí tě hledět

s úsměvem do nebe..

Závidím vločkám,

krajkoví z oblaků,

zahřeje duši,

přitom však zebe..

Závidím slunci,

kdy chce tě pohladí

paprskem zlatavým,

to nebolí, nevadí…

Závidím i kapkám rosy,

v trávě a na nohách,

které jsou bosy

na chvilku zazáří..

Neptá se, dotkne se,

zahřeje, ochladí..

Nemusí, neřeší,

miluje a pak zase jde…

Se šrámem na duši..

Se šrámem na duši,

s bolestí v srdci,

špatně se jde,

špatně se vrací,

odraz můj v zrcadle

prostě se ztrácí..

Chtěla bych jít,

beze slz

chtěla bych říct

beze slov,

nechte mě žít

tak jak chci já,

nechtě mě být

tou holkou,

co jsem si přála,

něčí princeznou,

v šatech a v závoji

na tu jsem si hrála..

co se nebojí,

a co se smála..

Jen takovej pocit...

Někdy mám prostě

takovej pocit,

jen takovej

zlej pocit,

že to,

co se tu děje

už tu jednou bylo..

On už se nikdy nezasměje..

Jen takovej pocit,

jako je daja vu,

jen takovej pocit,

a ten kluk

snad tiše spí…

Jen takovej pocit,

zas deja vu,

to už tu bylo,

a zvony zní…

A já mám zas takovej pocit,

že nic se nevrátí,

jen malé daju vu,

usnul a noc se krátí,

prosím, ať jen spí..

2009-06-06T10:22:00.001-07:00

Jen noc bílá
a den tmavý,
jen ticho
a vítr šeptavý,
jen oni
můj sen znají,
jen oni
se mne ptají..

Stejně jako tráva
a rákosí,
jež ví,
co ve mně zápasí..
Sny,
touha ztracená,
myšlenky,
city bez jména..
toť vše moje doména..
Slova
a útěcha bezcenná,
kříž
a voda svěcená,
láska
a tiché zklamání,
čas i tma
strach mi nahání...

V tanci deště
tu pak všechno krásné mizí,
a ty jsi pro mne nikdo,
jsi cizí...

Já spoutám vítr,
spoutám bouře,
zbavím ohně chrámové
dusivého kouře,
mávnutím proutku
přivolám den,
slunečním paprskem
zaženu sen...

Pak noc bílá a den tmavý,
ticho a vítr šeptavý,
všichni, kdo mne znají,
ti všichni se zeptají...

Proč v duhových
očích mých
není už pláč
ale smích...?

2009-06-01T00:48:00.001-07:00

Všechno vždycky začíná..

Všechno vždycky začíná,

nebo spíš končí

nevinnou lží…

Déšť na tváři

nevnímám

a koně v ohradách

při bouřích jančí..

Tak jako já..

To se snad smí

a anděl můj,

mám o něj strach,

snad někde jen spí..

Mé slzy nezmiňuj,

vždyť říkám,

zas prší..

Ne, nejdu nikam,

za ruku ho držím

a prosím,

vzbuď se..

Cestičky slz na tváře,

jako znamení

snad už zas nosím..

Anděl můj malý ospalý,

otevřel desky snáře,

že prý lež nebolí..

aspoň ta nevinná,

možná ne lháře,

vždyť tím to vždycky

začíná

nebo spíš končí…

...

2009-05-26T09:31:00.001-07:00

Život..

A pak proteče ti mezi prsty

jako kapky vody

zrnka písku

den po dni

hodiny plynou

nejsem dávno tou holkou

klidnou…

Co takhle vrátit čas

spojit dlaně

posbírat zpět kamínky

po kraji pláže

vymazat vzpomínky

a nechat si znovu zdát…

O okvětních lístcích z kopretin

o růžích v posteli..

Slzy pak zmizí

vždyť miluji slunce

tma je mi cizí..

Jedině s hvězdami

chci si pak hrát

s paprsky měsíce

vlasy své proplétat

a cítit tlukot srdcí dvou…

Všechno zas ztichlo

toulám se noční tmou

nejsem už dávno tou holkou

co chtěla malovat

nejsem a nemůžu

co takhle nechat si aspoň zdát..

Nejsem, čím jsem chtěla být

nejsem svá

jak jen to zachytit..

Tak beru kus papíru,

temperou na plátně

obličej v závoji

a v bloku jen jména dvě…

2009-05-22T04:45:00.001-07:00

Navždy a navěky..

Miluji tvůj dech,

tvou vůni a tvé doteky,

sama a schoulená

v tvém náručí

navždy a navěky…

Miluji tvoje rty,

tvoje ústa a polibky,

jsem s tebou ve snu

dole u řeky,

kde slunce duze poručí,

aby nad námi se sklonila,

skryla nás svými barvami,

aby nám úkrytem byla

a slunce navždy nad námi..

Miluji, prostě tak..

Miluji, nevím jak

se to stalo…

Neměla jsem nic,

mám málo..

a chci víc

Víc lásky,

víc snů,

víc nocí,

víc dnů…

Cítit tvou vůni,

tvé doteky,

Navždy a navěky..

2009-05-12T14:26:00.002-07:00

Bílé chmýří

Jsi jako bílé chmýří

z odkvetlých pampelišek,

sedí, létá, k srdci míří..

Lapit se dá,

snad jen pavučinou..

Zachytí se,

chce letět dál,

nebo prostě splynout..

S kým?

No s tou pavučinou..

Zůstane v síti pavoučí

z jemných nitek..

A kdo tu větru poroučí?

Zafoukej, ať může

letět dál,

než po pampeliškách

přijdou růže..

Vidíš ten rozdíl?

Možná ses tomu kdysi smál.

Nebo chce zůstat sedět..

Nefoukej,

zůstane tam,

i když se třeba bál..

Tím cesta nekončí...

2009-05-12T14:26:00.001-07:00

V noci někdy bolí

slyšet ticho

cítit tmu

chlad a stesk

něčí blízkost

něčí dech..

Chci spát

chci snít

nevnímat

nic neřešit

nic nedělat..

Dotknout se dlaní

dotknout se snění

změnit den

změnit noc

cítit sen

málo, moc..

Na vlastní kůži

horkost

svěžest růží

kapky rosy

slzy na řasách

kdo jsi

radost

strach…

Nevidím

neslyším

nechci znát

dnem, tmou

zátiším

Plakat chci

i se smát..

2009-04-14T13:29:00.003-07:00

Slunce, vítr a já,

měsíc, hvězdy a stín..

Noc ta mne dávno už zná,

a den.. nevím,

co s tím?

Touha, láska a já,

květy, tráva a rosa…

Den je těžký

a noc je zlá?

Jsem nahá a bosa..

Smích, pláč a já,

barvy, city a láska..

Neumím být

snad už ani svá,

led pode mnou

tu tiše praská…

Objetí, něha a já,

srdce, bolest a splín…

Sen, co se mi každý den zdá,

sen, co žije sám

životem svým.

Tak jako já…

2009-04-14T13:29:00.001-07:00

Buď sama sebou

Pohlaď si křídla motýlí,
tancuj tu nahá v dešti,
dotkni se slunce na chvíli,
zkus z koule křišťálové věštit...
Vytesej do skal naději
a víru svou,
zastav čas,
zastav hodiny,
zavři okna před černou tmou,
hoď kamenem po tom,
kdo bez viny..
Tanči a splývej
s kapkami deště,
zastav oblaka na nebi pouhým
"Stůj!"
Nastav tvář větru a zašeptej
"Ještě.."
Zakřič do tmy
"Jsi jenom můj!"
Pak obejmi se s duhou,
zastav na pouti nebem slunce,
staň se královnou,
zůstaň i sluhou,
ponoř se do víru tance..
Jdi kam chceš,
klidně i tam,
kam cesty nevedou,
prostě běž
a buď sama sebou...

2009-04-14T13:28:00.002-07:00

Anděl

Jsi jako socha u kostela,
jsi krásná a jsi bosa...
Mramorová socha archanděla,
brouzdáš se travou,
když padá rosa...
Jsi jako motýl,
jako unavená včela,
jsi jako vonný květ,
který vábí
a ladné křivky tvého těla
skrývá hedvábí
a zároveň svádí.
Varhany zní tiše od kostela,
vlna se tříští
a bílá pěna
skrápí tvou tvář...
Máš to,
co jsi vždycky chtěla,
chybí ti už jen svatozář..
Jsi krásná a jsi směla,
anděl, který u kostela
do noční tmy se bělá..

2009-04-14T13:28:00.001-07:00

Lásko, já nemlčím,

nic netajím,

nic neskrývám..

nic už přece nehledám..

Jsme spolu,

ale každý z nás i sám..

Jen nechci mluvit..

Nic ale vždycky neznamená,

že nic se neděje..

Jen někdy prostě nevím,

a mám strach…

o svoje touhy, svoje naděje..

O modré nebe,

o kousek barevného štěstí,

o nás i o Tebe

a slunce na tvé tváři..

O duhu nad lesem,

a kapky teplého deště..

O měsíc, co tiše září,

o stromy, co šeptají..

Lásko, chci ještě

jen slyšet po tobě,

že o tohle všechno

už nejde přijít..

Lásko, já nemlčím,

nic neřeším,

ale i beze slov,

Ty stejně víš, co chci říct..

2009-04-06T12:13:00.000-07:00

Navždy…

Nevím proč

a nevím ani kdy,

nevím jak

a co vlastně se stalo..

A pak najednou,

osud můj

obrátil se zády…

A štěstí?

Do očí se mi smálo..

Já ztratila víru,

a ta slova,

co chtěla jsem slýchat,

co chtěla jsem říkat

najednou nemají význam..

Co říkám já

myslím vážně,

co slýchávám

už musím přebírat…

Co vědět chci,

a co vědět mám,

Nikdo nechce být přeci sám..

A štěstí..?

Omlouvám se,

to nebyl smích..

Konec byl moje záchrana,

teď vidím,

co vědět jsem nechtěla,

a být sama?

V každém cíli

totiž ta cesta pokračuje

a strach z každé křižovatky

už nemám v hlavě,

nemám v srdci,

chci jít,

chci snít,

s tebou

sama

spolu

ve dvou..

Prostě jít..

Uvidíme.. a snad navždy..

2009-03-11T08:08:00.000-07:00

2009-03-11T07:06:00.003-07:00

Jen jedno slovo...

Průsvitná duše moje,
je plná ticha,
je plná nepokoje...
Vítr ji zavál
sněhem studeným,
já jako socha z ledu jsem,
stačí jen slůvko,
které však nepovím,
do nohou zebe mne zem...
Stačí jen slovo
a popraská chladný led,
jen jedno slovo,
sladké jak med..
Já ho však nepovím,
chci zůstat stínem,
chci zůstat dechem ledovým..
Mé první jméno
má být žena,
já jsem však vítr
a ten...
ten duši nemá...

2009-03-11T07:06:00.001-07:00

Chtěl jsi...

Chtěl jsi mi z vlasů mých
copánky plést,
v záplavě zlata
cestou k vodopádům,
na rukách rákosím
přitisklou k tělu,
domů mě nést,
psát vzkazy milostné
prstem mým zádům,
po hedvábné kůži
drsnou dlaní,
prstem po mé
snědé kůži,
když čekals
na mé pousmání,
jako motýl
na kapku rosy
v bílé růži...
Chtěl jsi mi vysypat po těle
cestičku z písku,
hluboké řečiště
dravého proudu,
být hvězdám noci temné
stále nablízku,
rozdrolit mezi prsty
země hroudu..
Chtěl jsi mi uzly vázat
na pramenech vlasů,
ve stříbrném větru,
cestou k poušti,
ubírat vteřiny
na vahách času,
noc,
ta nikdy neodpouští...

2009-03-11T07:05:00.005-07:00

Od tebe pro mě?...
Já děkuji...

Děkuji slunci za svítání,
děkuji tobě, že tady jsi.
Děkuji ti za splněná přání,
děkuji tobě za krásné dny.

Děkuji luně za červánky,
které kreslí v oblacích.
Děkuji za tajemné dálky,
ze kterých sny se navrací.

Děkuji větru za vánek,
který tebe ke mně přinesl.
Děkuji tobě za spánek,
který můj život povznesl.

Děkuji za básničku a nejen za ní, děkuji za všechno, co pro mě děláš a není toho málo...

2009-03-11T07:05:00.003-07:00

Chci zase věřit…

Chci zase věřit,

tak proč to nejde?

Proč je tak těžké

hodit všechno za hlavu..

Chci se zase smát

jen prostě se smát..

Aniž by osten bolesti

projel mnou jak nůž..

Tak trochu hrdosti..

Jak zapomenout na vše

jak zapomenout už..

Chci věřit slovům,

chci věřit tobě,

chci věřit slibům

chci věřit sobě…

Chci věřit,

že všechno může jinak být,

chci věřit,

že stačí si to přát

že stačí prostě chtít…

Chci věřit slunci,

že každý den vyjde,

chci věřit noci,

že zase přijde,

chci věřit větru,

že umí odnést bolest světa,

chci věřit dešti,

že tahle věta

pod jeho kapkami prostě zmizí,

a že konečně ta pravá víra,

nebude mi cizí…

2009-03-11T07:05:00.001-07:00

Jsi?

Tak jsi?

Jsi tu?

Jsi sen?

Je noc?

Je den?

Tak jsi?

Nebo se mi jen zdáš?

Jsi můj?

Znám tě a ty mne znáš?

Jsi moje láska?

Jsi můj sen?

Jsi tady?

A budeš každý den?

Můžeš to slíbit?

Chci tě mít napořád.

Jsi tu? Neodcházej.

Pojď mi hřát.

2009-03-11T07:04:00.004-07:00

Je tu slyšet..

Už je tu zase slyšet

ten tichý smích…

Tak kde je slunce?

Pořád ještě padá sníh?

A pořád tak zebe,

když vločky se tiše sypou..

Mne nebo tebe?

Probuď tu sílu zlatého paprsku,

podívej do modrého nebe..

Jsou dny, kdy věřím na lásku..

Tak kde je ta rozkvetlá louka?

jen pár sněženek tu samotných

ze sněhu kouká

do slunce, co neví,

jestli už je čas…

A zbytek květin ještě spí..

Tak je probuď,

tak jako nás,

to snad se ještě smí…

2009-03-11T07:04:00.003-07:00

Oči

Ulpěla vločka na řasách tvých,
krajková vločka z nebe.
Na řasách, které skrývají
tvé oči a v nich pláč a smích.
Ty poznáváš mne, já Tebe.
Ulpěla vločka na řasách tvých,
na řasách, které skrývají
tvé oči...
Dvě jezera s duhou,
v nich pláč a smích.
Dvě třpytivé hvězdy
skryté v rákosí.
Oči tvé pláčou,
smutek však nenosí.
Mění barvu svou
noc co noc,
když bloudí noční tmou
a stávají se částí noci pouhou,
zmítané vášní a touhou.
Ulpěla vločka na řasách tvých,
na řasách, které skrývají
tvé oči...
Dvě studně,
kde smáčím svoje rty,
dvě studně naplněné touhou,
v tvých očích splývám, já jsem ty..
jsem už jen myšlenkou pouhou..
Tvé oči,
dva smaragdy odrážející slunce zář,
tak jasnou,
že musím odvracet svou tvář
a hledat stín..
Tak smím se tě dotknout?
Tak smím?

2009-03-11T07:04:00.001-07:00

Schoulit se a spát...

Chci se umět schoulit a spát,

jako kopretina zavře svůj květ,

chci ticho, nechci brečet,

teď nechci se ani smát,

ať zastaví se svět..

Přestane se točit

a světla zhasnou do noci,

nechci být sama, nechci být vzhůru,

nechci snad ani pomoci.

Pomalu zavřít ten květ,

lístek po lístku a spát

a zbytečný motýlí let

ke kapce nektaru tu končí,

už nechci si na nic hrát,

chci umět zavřít oči a prostě spát..

A pak teprve po tom všem,

vzbudit se do ticha

a pak nocí, tmou, světlem, dnem

stát se tím,

čím chci jen já.

2009-03-11T07:03:00.004-07:00

Chci být poslední...

Nejsem první,

kdo drží tě za ruku

a líbat smí…

nejsem první,

chci být však poslední

Někdy se sny

jak domek z karet bortí,

možná, abych je pak mohla posbírat

a stavět líp a výš..

Výš a potýkat se se závratí,

se strachem,

že by zase mohlo všechno spadnout…

To už se nikdy nevrátí..

Na chvíli dát si hlavu do dlaní,

jen chvilinku zavřít oči a snít..

Čekám tu, čekám,

ať už se rozední

Nejsem první,

chci být však tvoje poslední…

2009-03-11T07:03:00.003-07:00

Já a ty

Jsi tráva,
já mokrá rosa na ní,
jsi noc,
já sladké snění,
jsem letní večer,
ty jsi bouře,
jsem suchá step,
ty oheň plný kouře...
Jsi slunce,
já duha, co ke hrám svádí,
jsem dítě,
ty mé věčné mládí..
Jsem slovo,
ty prostá věta,
já jsem ty,
jsme částí světa...
Jsem skrýš tvá,
tvořená z drobných dlaní,
jsi sníh,
já jarní tání...
Jsem vráskou na tvé tváři,
ty stránkou v ohmataném snáři...
Jsi muž,
já jsem žena,
jsi dům,
já domu tvého hlavní stěna..
Jsi koberec z květů,
já na něm rosa,
jsi jezerní proud,
já noha v něm bosá...
Jsem rudá růže,
ty mlsná včela,
já jsem dnes
a ty jsi včera...

2009-03-11T07:03:00.001-07:00

Usíná...

Vzpomínka na lásku
pomalu usíná,
jen převržená sklenka,
prázdná.. bez vína...
.. dává ti tušit,
krásu dnů minulých,
ani sis nevšiml,
že v noci začal padat s níh...
... a stopy mých kroků
zanesl vločkami,
ve snech, co přichází
a hlavně na zemi...

Navždy...

2009-03-11T07:02:00.006-07:00

Svítá...

Svítá
a slunce splétá
cestu k nebi z paprsků svých zlatých...
Líbám
a tiše prosím
těla, srdce i duše svatých...
Vstává,
slunce vstává
a přitom padá k zemi rosa...
Pláču
a tančím
v provazech deště nahá a bosa...
Prší
a dešťové kapky se v zlatavých proudech
se zemí snoubí...
Zraju
jako hrozny vín
v révovém loubí...
Rostu
a bílé kopretiny
vadnou mi v dlaních...
Prosím
a měňavá duha k jezeru se
tiše sklání...

2009-03-11T07:02:00.005-07:00

S náručí
plnou kopretin,
cestou z louky
pod lesem,
kde žije slunce,
chybí stín,
já tančím bosa
a sama jsem...

S květinami
povadlými v dlani,
po cestě,
kde se stromy klaní
koberci z květin
a motýlímu tanci..
Kde jsem já?
Už nemám šanci...

S náručí
plnou kopretin,
s hlavičkami květů
bílých jako sníh,
klopýtám bosa,
hledám stín
a skrývám tvář
do dlaní svých...

Jsi celý hedvábný,
jsi jako slunečnice,
padá déšť, pár kapek,
možná však statisíce..
skrápí tvé vlasy,
tvou drsnou tvář...
Jsi zrnko písku,
jsi celá má pláž...

2009-03-11T07:02:00.003-07:00

Jen tak...

Jsem jen tvá
a ty jsi můj...
"Tak pojď si hrát.."
"Ne, počkej, stůj!"
Nevím, co vlastně znamená,
ta krátká věta:
"Jsi jen má...
... do konce světa.."
Tak podej mi ruku tvou,
vezmi mne do dlaní...
"Pojď, všichni jdou..."
"No tak stůj, co polibek před spaním?"

2009-03-11T07:02:00.001-07:00

Ty a já

Jsi modrá řeka,
já na řece prám,
jsi můj úkryt,
já tvůj chrám...
Jsem křehká váza,
ty sladká růže,
jsi hedvábná
beránčí kůže,
do které schovávám
svou tvář...
Jsi zimní slunce,
já polární zář...
Jsi modré nebe,
já drobný sníh,
jsi klidné moře,
já otazník...
Jsi louka
plná kopretin,
já poušť,
kde není stín...
Jsi bělostný květ,
jsi sedmikráska,
jsi to,
čemu se říká láska...

2009-03-11T07:01:00.003-07:00

Pro tátu...

Drsná dlaň,
v ní malá hebká ruka..
"Tak jdeme, vstaň."
I když chtěl jsi možná kluka,
tu malou máš rád,
i s panenkou pevně v náručí,
s vláčky si možná nechce hrát,
ale ryby se chytat naučí...

Hluboké oči a dlouhé řasy,
hladí si kapra dole u řeky,
rozcuchané jemné vlasy,
malou rukou něžné doteky
šimrají na tvojí neholené tváři..
V ruce půl svačiny,
v očích jí radost září,
u batohu natrhané květiny.
Prý jen a jen pro tebe...
Vstáváš...
"Pojď, už půjdeme domů."
Podívej na nebe
a v dálce zvuk hromů,
co donutí tě utíkat
rukou v ruce, se strachem
a přitom se ještě smát...

2009-03-11T07:01:00.001-07:00

Zrcadlo

Pověz mi zrcadlo,
kdo vlastně jsem...
V ploše tvé lesklé
jen odraz siluety,
zasvítí slunce a zmizím jak sen,
ve spojení s tebou
tvořím dva světy...
V umělém světle lamp
jsem jen stín...
V hladině jezerní nestálá tvář,
jen odlesk očí, dlaní,
tělo a klín..
Pověz mi zrcadlo, přece mne znáš...
Před tebou přece nic netajím
a přece mne odrážíš
tak nejasně jasnou...
Mluv, vždyť sebe znát snad smím,
snad až lampy na ulicích zhasnou...
A zmizí stíny stromů temné,
pak dotknu se
hladké plochy tvé,
shrnu si vlasy z čela jemné
a zeptám se snad už po sté..
"Pověz mi zrcadlo, kdo vlastně jsem.."

2009-03-11T07:00:00.002-07:00

Nikolce...

Jsi moje slunce,
co svítí,
i když je noc...
Nemusíš dělat nic,
jen se tulit a smát
a přitom, dáváš mi tak moc...
Jsi moje slunce,
co umí krásně hřát,
i když chce se mi někdy plakat,
mám Tebe
a musím smát...

Jsi moje slunce,
jsi můj den,
jsi moje noc,
jsi můj sen...
Jsi moje všechno,
až bere mi to dech,
jsi moje láska,
tak to bude,
tak to nech...

Ty jsi ten člověk, ten malý človíček, kterého miluji od první chvíle, od prvního okamžiku, kdy Ty spatřila jsi svět a já Tebe.. vlastně už dávno předtím, od toho okamžiku, kdy jsem si začala hladit bříško a představovat si jaká budeš... od toho okamžiku, kdy jsem začala cítit první pohyby, kdy jsi mi začala kopat.. Miluji tě 3 roky a vlastně ještě 9 měsíců k tomu, miluji tě celý tvůj život a budu tě milovat dál.. Ať se kdy stane cokoliv, tahle láska nejde zničit.. nikdy ničím..

2009-03-11T07:00:00.001-07:00

Lásko, tiše se stmívá...

Lásko, tiše se stmívá

a mně se stýská,

lásko, tiše se stmívá a já

pořád něco řeším…

Vím, noc to zná,

nespaní a tiché vzdechy,

mám plnou hlavu tebe,

mám plnou hlavu všeho

a na to hřeším..

Lásko, tiše se stmívá,

padají vločky z nebe,

chci tě mít tady,

chci tady mít tmu a tebe…

Lásko, tiše se stmívá,

slunce už zmizelo dávno,

soumrak, šero, stín…

Něco se mi bude zdát,

ale co… co já vím..

Pravda sen,

noc a den..

Co je pravda a co lež,

co se mi v noci zdálo,

co říkáš, co si myslíš,

jsou to jen úlomky než…

Chci smazat minulost,

zhasnout a nechat si zdát

zahradu plnou snů,

život plný dnů,

kdy dá se jen smát..

Lásko, tiše se stmívá,

chci zhasnout a jít spát,

zapomenout a vzbudit se znovu..

Chci tady mít tmu a tebe,

pořád padá sníh..

a pořád tak zebe..

2009-03-11T06:59:00.002-07:00

Slunce se ukrývá...

Slunce se ukrývá
za kopečky červánků,
schované obláčky,
vykouklo ze zámku,
kde plete si z paprsků
kouzelnou pomlázku
na květiny radosti
a taky na lásku...

Schované za duhou
v obláčcích toulavých
plete si pomlázku
z paprsků zlatých svých
na stromy v rozkvětu,
na lesy v krajině,
na svět se usmívá,
lehounce.. nevinně...

2009-03-11T06:59:00.001-07:00

Posílám...

Posílám po větru,
slůvka, co zabolí,
v kornoutcích lístečků
načichlé od smoly...

Posílám po vodě,
slůvka, co pohladí,
v lodičkách leknínů,
řekou, jež nestudí...

Posílám po slunci,
slůvka, co napoví,
ve zlatě paprsků,
zážitek vesnový...

2009-03-11T06:58:00.005-07:00

Bílou zemí...

Bílou zemí
bílé vločky
pod bílým nebem
a stopy kočky
v peřině bílé
bloudí...

Bílou loukou
po bílé cestě
se bílé vločky
po cizím městě
v krajině bílé
choulí...

Kdo bílou zimou
kde bílé květy
v sněhu hynou
v bílém dešti
v bílém stínu
podá bílou kopretinu?

2009-03-11T06:58:00.003-07:00

Sen

Jsi jako sen, co se mi v noci zdá

a přitom nekončí s ranním svítáním…

Chce se mi plakat i se smát

mezi tvými doteky a mezi líbáním…

Jsi jako sen, co se mi v noci zdá

a nemizí s prvním zlatým paprskem,

dnes slunce nevyjde, chce se mi lhát..

Bude noc a ty budeš navždy mým něžným snem…

A jestli je to všechno

opravdu jen krásný sen,

hlavně mne prosím,

nebuďte jen…

2009-03-11T06:58:00.001-07:00

Sním...

Sním

o peřině z modrého hedvábí...
Sním o lásce.
o touze, co lásku ke mně přivábí..
Sním o čase.
o chvílích, kdy zní tichem tvůj šťastný smích..
Sním o spáse.

Sním

o peřině střižené z blankytného nebe...
Sním o slunci.
o blízkosti andělů, o blízkosti Tebe..
Sním o tanci.
o polštářcích nařasených z bílých obláčků..
Sním o létě.
o dotecích Tvých a oslovení "Miláčku"..
Sním o světě.

Sním

o peřině naplněné
bílými peříčky labutí,
o polštářcích
vyšívaných svitech měsíčním,
o prvních polibcích,
a prvních srdce pohnutích,
o zámku kouzelném,
kde budeš jenom mým...

Sním

o peřině hedvábné,
co polaská moji kůži,
o zlatém měsíci,
co lásku ve mně tuší,
o polštářcích
provoněných vůní z květů růží,
o svících,
co hoří v našich duších...

2009-03-11T06:56:00.002-07:00

Křišťálova váza,
v níž odkvétají bílé konvalinky...
Sešit plný slov
a v něm předtištěné bílé linky,
leží tu pod okvětními
lístky opadaných květů...
Na slova lásky,
stačilo napsat jednu větu,
Hlavně teď nerozmaž
ta slova plná krásy,
setři kapky na deskách,
na tváři šimrají tě vlasy..
Vzpomeň si na toho,
kdo ti je psal,
tenkrát s láskou a nadějí,
všechno ti dal..

Křišťálová váza,
v ní bílé kopretiny,
papír zněsvěcený slovy,
přiznání plné viny,
leží tu pod vrstvou
jemného prachu,
setři ta slova..
Jde zbavit se strachu?

2009-03-11T06:56:00.001-07:00

Zůstaň

Zůstaň se mnou a zůstaň ve mně,
až dopadnou první hroudy země
na dřevo, kde otisknut kříž,
na okně, kde iluze ztracené, mříž..
Poslední polibek na čelo bez vrásek,
když spousty nezodpovězených otázek
bloudí ti hlavou,
dnem jasným, nocí tmavou.
Buď se mnou a zůstaň sebou,
chci být sama a chci být s tebou.
Když pláču já, pláče i nebe,
pod zemí těžkou slunce jen zebe.
Déšť smáčí ti vlasy a tvář,
jen ty mne máš a znáš.
Jen ty jsi byl mou touhou,
zlomkem všeho, nocí dlouhou,
kdy tma zastřela pravou tvář dne
a teď schovaná uvnitř tebe i tme,
objímá se s prázdnotou
a smrt skví se nahotou...

2009-03-11T06:55:00.003-07:00

Jedno přání...
Tuhle básničku jsem nenapsala já, ale vlastně jako kdyby ano...
Děkuji za ní.

Přání

Chci být tím čím jsem byl,
chci mít zpět pro co jsem žil.
Chci se vrátit do dětských dnů,
zas věřit bájím, zas věřit snům.
Chci vidět bílou paní stát,
těch čertů zas strašně se bát.
Chci zas věřit na kouzla,
mít zpět lásku co mi vyklouzla.
Chci zas Vánoce mít rád
a ne se jich jak kdysi čertů bát.
Chci být tím čím mám být
a zas normálně životem jít.

2009-03-11T06:55:00.001-07:00

Možná už spí…

Polštář od mých slzí slaný

možná už spí..

Možná je z toho unavený,

skrápěný po tolik dní…

Bolest, co v srdci jsem cítila,

možná už spí…

Hvězda, co na cestu mi vždycky svítila

o něčem jiném už sní…

Popraskané rty, co mlčí,

možná už spí…

Možná už nemám mlhu vlčí

co viděla jsem po tolik dní..

Vločky co na zem ani nedopadnou

a ihned roztávají,

možná už spí..

Najednou mi bloudí hlavou,

proč všechno to a po tolik dní..

2009-03-11T06:45:00.001-07:00

Pro Tebe

Je polibek, který nikam nemíří,
jsou slova, která nic neříkají.
Je láska, která se s prohrou nesmiří
a bez náhody se dva nesetkají.
Je osud , který snad noty píše,
však sólo života hrajeme pouze MY.
Jsou nástroje, které hraji stále tiše,
říká se jim láska, ten Boží dar vyslán na zemi.

Pro Tebe a pro to, co se nám přihodilo..
nepsala jsem, ale rozumím.. a děkuji

2009-03-11T06:44:00.003-07:00

Mléčná dráha

Mléčná dráha
je tou cestou do nebe,
celá bílá,
ale tebe nezebe...
Cestou na jednu
z tvých vysněnýc hvězd,
je jednou
z tvých nejsnazších cest.
Tak otevři okna
do černé noci..
"Vidíš ji?"
... Máš osud v moci...
Na sametovém nebi
Mléčná dráha..
"Tak dotkni se,
nebo se zdráháš?"
Okolo jako spousta střepů,
rozsypáno je tisíc hvězd..
"Můžeš si vybrat,
ale jen jednu, ze všech těch cest.."

2009-03-11T06:44:00.001-07:00

Bílou zemí

Bílou zemí
bílé vločky
pod bílým nebem
a stopy kočky v peřině bílé
bloudí...

Bílou loukou
v nílé cestě
se bílé vločky
po cizím městě
v krajině bílé
choulí...

Kdo bílou zimou,
kde bílé květy,
v sněhu hynou,
v bílém dešti,
v bílém stínu,
podá bílou kopretinu?

2009-03-11T06:43:00.004-07:00

Jsem...

Jsem jen odlesk tváře
ve střípcích zlatých zrcadel,
kapka vody
třpytící se na tváři,
jemný dotek
drobných motýlích tykadel,
řádek štěstí
vytištěný na bílé stránce ve snáři...
Bílá mlha
protkávaná zlatou pavučinou,
lehké pírko
z hebkých křídel labutí,
vlhký písek
snoubící se s mořskou pěnou,
na zmrzlé zemi
napadaný bílý sníh...
V koutku oka
horká slza slaná,
zlatý poprašek
na paprscích slunečních,
socha v bílém,
s tebou a sama,
v očích modrých
tvůj tichý smích...
Jemný dotek
tvých horkých dlaní,
ve vlasech dlouhých
mokré vločky,
slunce,
co nad mořem se k ránu sklání,
hebkost
elektrizující modré kočky..
Osmá tečka
na krovkách malých berušek,
růžové červánky
a bílá mlha nevinná,
stříbrná blanka
na křídlech drobných světlušek,
stá vločka bílá
a padá lavina...

2009-03-11T06:43:00.003-07:00

Dotkni se jen lehounce

Dotkni se jen lehounce,
jen špičkami prstů
odrazu svého v hladině jezerní...
Dotkni se jen lehounce
a tvá tvář se rozlétne
jak motýli nevěrní...
Dotkni se jen lehounce
a tvou tvář,
jak kousky skládanky
rozfouká vítr do všech moří..
Nedávej si hádanky,
tvá tvář při dotyku se boří..
Dotkni se jen lehounce,
odrazu svého v hladině,
dotkni se jen špičkami prstů
a vítr vodu zčeří,
tvou tvář rozfouká nevinně,
jako když v létě sněží...

2009-03-11T06:43:00.001-07:00

V dlaních

Schoulila noc se mi v dlani,
...přišel den...
Odešlo tiše spaní,
...skončil sen...

Dýchám na zkřehlé prsty,
rozehřívám dlaň
a vločky tiché, bílé, spící,
sypou se na mně
ze všech stran...

Schoulila noc se mi v dlani
a změnilo barvu nebe,
rozehřívám ruce,
dlaň,
kde sníh zebe...

Schoulila noc se
do skrýše mých dlaní
a přestal padat sníh...
Jen vítr
se stisknu brání..
V dlaních
kouzelných...

2009-03-11T06:42:00.002-07:00

Možná...

Možná máš oči
jako studánku,
světlounce modré
nebo oříškově hnědé...
Možná jsi ze snů,
možná jsi ze zámku,
ze zlata a křišťálu,
možná jsi z nebe,
z blankytu plného červánků...

2009-03-11T06:42:00.001-07:00

Jen jednou...

Jen jedno smět spatřit
modrou oázu v poušti,
na chvíli ucítit
chladný déšť na tváři..
Proč vlastně zrada
nikdy se neodpouští?
Tak přečti si poslední
řádky ve snáři..
Jen jednou se přitiskni
k mé rozpálené kůži,
líbej mou tvář
a postav chrám z nadějí..
Naposled přivoň si
k rozkvetlé růži
a řekni, proč vlastně
děti lhát nesmějí?
Tak líbej mé rty
a hlaď mou duši..
Přivři oči
a přivolej sny..
"Psst.."
i smích nás teď ruší..
spočítej noci a spočítej dny..

a zrada se nikdy neodpouští...

2009-03-11T06:39:00.000-07:00

Naposled předloni

Ve vlasech lístky
z mladých jabloní,
na klíčích rolničky,
co dávno nezvoní,
ve váze růže,
suchá... vůbec nevoní,
tvůj úsměv,
naposled předloni..?

Útržky tvého obrazu
ve vzpomínkách mých,
bylo to tenkrát...
zrovna začal padat sníh,
naposled předloni,
tvůj hlas a smích..
teplo a něha
z rukou tvých..