Sny se plní.....

.. vločky,
co padají
z nebe...

...kapky,
co smáčejí
tebe...

...dlaně,
co pohladí,
zahřejí...
sníh,
co tě zebe..
.. ty
já...
dny
noci
sny...
.. hvězdy,
co padají
z nebe...
...svítí
mizí...
sleduješ..?
...tahle je tvoje
tahle je cizí...
...doteky
rtů
kůže
našich těl...
tenkrát si snil
a nesměl 
říct
ukázat
vzít
do dlaně, 
do rukou, 
do srdce
..
mne...


..polib mi,
dotkni se,
pohlaď
a zase sni..


a sny se plní....


 ......

zvláštní... je to vždycky tak zvláštní, když vidíš zpětně věci, co se staly.. vidíš je  s čistou hlavou.. nezaslepený láskou, nenávistí, zlobou, lhostejností.. prostě jen reálně vidíš...
pamatuješ? já ti to říkal....  já to věděl... to bylo jasný...
ale.... zkušenost je nepřenosná a navíc nebýt toho zlého, nemohl by si pak člověk vážit toho, co přijde.. obyčejných drobností, co se skládají k sobě a teprve tvoří něco, co je tím, co mělo být... jen samostatně to po těch kouscích nebylo vidět.. nebo bylo.. asi ano, bylo.. ale bylo to taky snadné přehlížet..

a já tenkrát psala... křižovatka?? zavři oči a vykroč... kam tě táhne srdce.. a neohlížej se.. na nikoho, na nic.. ten život je tvůj a do cíle můžeš dojít různými cestami...

takže .... JDEME :) a nechte nás jít ....


..................

...miluju,
když se na mě díváš,
miluju,
když mi opatrně hladíš,
miluju, když vidíš,
co mi těší...
...co mi bolí
miluju, když cítíš
a když dlaní svojí
dotkneš se mojí tváře
miluju, když věřím...
já nesnáším lháře....

.......

Kolikrát se zamiluješ, tolikrát se změníš....


.............................................................

...
nelze vlastnit
nelze spoutat
nelze držet..

jen přát si
chtít
doufat
prosit
a mít...

.. jdu tak, abys nemusel chvátat a stačil mi,
jdu tak, abys nemusel zastavovat a čekat,
jdu tak, abychom šli spolu...


.....

Nevracej se,
neohlížej,
minulost je pryč,
jdi a nezastavuj,
nečekej..
Ten kdo k tobě patří,
půjde s tebou,
najde tvoji cestu,
setkáte se,
uvidíte..
ten kdo zmizí
tě měl jen minout..


.......

Nechtěj slyšet pravdu,
když bolí víc jak lež...
nechtěj dotyk rtů,
když pak procitneš,
nechtěj se smát,
když slzami to končí,
nechtěj si hrát
a nechtěj ruku mou,
když slunce jde spát,
a zase mizí tmou
nechtěj mě znát,
když měsíc odchází,
nechtěj říkat slova,
když ti neschází,
nechtěj být mnou,
jsi přece jinačí...
nechtěj být součástí
něčeho, co neznáš
nechtěj být můj
když to pak zas vzdáš.
nechtěj...?
možná jen jednu věc,
chci abys chtěl..
má moje jméno.. láska..

i když ...
chtěj všechno, co chci já...
a věř,
život není sázka...


.................................

.. dlaně spojené,
pohled do očí,
úsměv,
hlava se zatočí...
jen chvilka
a vím
jen dotek
a vím
jen pohled
a vím
co vidět jsem nechtěla..
nemohla..
nesměla..

slova
co ublíží
zradí
a poníží
neslyším
nevnímám

teď vím
co mám


...

.. i chyby jsou nutné, protože kdo nedělá chyby, nedělá nic.. každá chyba tě někam posune, na cestě, kterou si myslíš, že jdeš správně se stane třeba jen malou odbočkou a je na tobě, jestli se vrátíš nebo si vyšlapeš  trávou jinou cestičku... i když bude ze začátku vypadat proti té původní jako úzká, nevyzkoušená a nejistá... kdo by opustil dálnici kvůli polní cestě? ten kdo se řídí srdcem a ne rozumem..

a jak nedávno někdo napsal... někdy člověk musí zapomenout na člověka na kterém mu záleží, aby mohl přijít člověk, kterému bude záležet na něm... a pak zjistí, že vlastně všechno bylo úplně jinak..


....

.. zvláštní.. všechno je tak zvláštní.. někdy si člověk myslí, že právě došel, kam chtěl a pak zjistí, že ta cesta je a bude mnohem mnohem delší.. to, co se zdálo být cílem je jen zastávka pro načerpání nových sil... pro rozhodnutí, pro změnu směru..a tím pádem se vlastně všechno mění..


.. všechno je tak trochu zamotané.. přesně tohle mi teď blesklo hlavou.. nevím, jestli zamotané je to správné slovo, ale nic, co se mi kdy stalo se nestalo jen tak a zbytečně..
všechno mělo svůj účel a všechno mi dovedlo k dalšímu poznání.. třeba jen otevřelo oči, třeba jen donutilo se rozhlédnout, třeba jen se zastavit a změnit úhel pohledu..
žádné setkání není náhodné a každá špatná zkušenost přinese naopak něco dobrého.. jen to poznat, jen toho umět využít a jít dál..
.. jen občas pořád čekám na tu ruku..  

...

.. jdu
a nevím kam
čekám...
a nevím nač..
ruku dám
a nechám se vést..
slepá se zdám..
třeba podle hvězd..
vysokou trávou
mokrou od ranní rosy
noční bouřky
deště
nebo slzí..
od smíchu
od pláče,
duha tu mizí..
jsem potichu
křičím
vyslovuji slova
neposloucháš
a někdo cizí
vidí co oči mé
přes víčka zavřené
...




....

"I cesta je cíl"

.. kdysi dávno jsem si tohle napsala na blog a teď znovu slyšela..
jen nevím, jestli jsou všechny cesty správné a jestli není na některých křižovatkách nutná mapa..


Podej mi ruku a půjdu...


...

ale... nechoď přede mnou, nemusela bych tě následovat, nechoď za mnou, nemusel bys mi stačit.. pojď prostě vedle mě .. a dej mi ruku...

...

.. jak zrnko písku
na nekonečné pláži,
jak kapka vody
v oceánu slz
jak hvězda
na černém nebi
jak dlaň
ve tvé dlani..
sama si připadám
a přitom
obklopená všemi..

...

.. jen jeden krok,
možná to vypadá,
že nad propastí..
jen jeden krok
a cesta bude jiná..
jen jeden krok
a ty bojíš se otevřít oči
a šlápnout.. 
na druhou stranu
do mokré trávy,
na horký kámen,
na zlatý písek
na cestičku plnou kamení..
možná by jen stačilo
zachytit se něčí dlaně
a jít... 


...